Foukání skla do formy a hutní tvarování horké skloviny volně na píšťale patří mezi nejstarší technologie. Předcházelo jim navíjení skla na kovové tyčinky a tavení ve formě známé již cca v 5. stol. před naším letopočtem v oblasti středomoří. V českých zemích lze datovat hutní výrobu přibližně od 2. pol. 13. století.
Na kovovou píšťalu se nabere cca 1100 °C horká sklovina, která se vytvaruje do baňky a poté se rozfoukne do většinou rotační dřevěné formy určující výsledný tvar vázy, mísy, kalíškoviny atd. Existuje obrovské množství různých hutních dekorativních technik (nálepy, razidla, natavená vlákna, špinování aj.), které dotvářejí výsledný tvar a design.
